Pohled na vyprahlou africkou krajinu, hnědá střídá žlutou.
|
Minaret mešity Hasana II., Casablanca. V Maroku jsou všechny minarety hranaté a
připomínají spíše hradní věž, kterou vyzdobil šílený cukrář.
|
Český pár, Renča a Ondra, se kterými nás svedla náhoda v podobě ztraceného
kufru a spožděného letadla. Ondra je schován za objektivem kamery.
|
Mešita Hasana II., Casablanca. Pohled na monumentální dílo z dálky.
Nachází se na umělém poloostrově. Je to jedna z největších sakrálních staveb na světě.
|
El Jadida, přímořské letovisko. Pro nás atypická situace: slunce, moře, lenošení.
Vzdali jsme to už po prvním dni a vyrazili do hor.
|
Stanování pod palmou. El Jadida. Kemp ušel, ale v noci kralovali na dámské
toaletě švábi a tma.
|
Internetová kavárna v El Jadidě. Internetové kavárny rostou v Maroku jako
houby po dešti. Levné a do ČR pomalé.
|
Portugalská cisterna v pevnosti. Na zemi je ještě zásoba vody, která působí jako
zrcadlo.
|
"Bába a Mercedes" ...bez dalšího komentáře.
|
To jen aby jste věděli, že v Maroku jsou hezké a moderně oblečené dívky.
Myslím samozřejmě tu v pravo. My jsme jim familierně přezdívali 'kokety'.
|
Rozkvetlá ulice v El Jadidě. Tohle městečko je vůbec hodně fotogenické.
|
Venkovské tržiště na cestě do Marakéše.
|
Stylová ulička v Marakéši, medina (staré město).
|
Romča v tradičním berberském úboru. Marakéš.
|
Tržiště přímo pod okny našeho hotelového pokoje. Potraviny se skladují a prodávají
nejčastěji na holé zemi. Marakéš.
|
Cesta do hor. Kromě výstupu na Jbel Toubkal (4167 mnm) jsme přešli celé pohoří
Vysokého Atlasu od severu k jihu.
|
S téměř 20kg na zádech se stoupá do strmého svahu obtížně. Přechod Vysokého Atlasu.
|
Vrchol Jbel Toubkalu, nejvyšší bod severní Afriky až po Kilimandžáro. Ještě než
jsme sem dorazili, začalo nad námi zlověstně hřmět.
|
... a při sestupu se přidal sníh a kroupy. O blesku ani nemluvě.
|
Obtížný sestup suťovým polem. Ale to už jsme skoro dole u stanu a chaty Neltner.
|
Romísek a přírodní živly. Druhý den pokračujem směrem na jih a opět se nad námi střídá déšť, bouřka, blesky a
sněžení.
|
Při sestupu průsmykem Tizi n'Ouanoumss nás nejdřív strašila bouřka, ale pak
se ukázala duha a začaly fotografické žně.
|
Horským cestám a necestám vládnou muly. Mají náhon 4x4 a nízkou spotřebu, ale s
ovládáním je to složitější.
|
Ledovcové jezero Lac d'Ifni. Neodolali a vykoupali jsme se. Odsud na jih se opět začala
vtírat civilizace.
|
Ale do města a k první silnici je to ještě daleko a museli jsme několikrát
měnit terénní vozidla. Zavazadla se většinou vozí na střeše a vy musíte doufat,
že je řidič cestou nevytrousí. "inš Alláh"
|
Kasba Taourit v Ouarzazate. Kasba něco jako náš hrad, ale je většinou z hlíny.
Krajina jižního Maroka je jimi posetá.
|
Pustina Anti-Atlasu. Spíš to připomíná údolí někde v Coloradu nebo Arizoně. Cestou na jih
na Saharu.
|
Strom v poušti. Poušť kupodivu nemusí být zcela bez života.
|
Písečné duny v Erg Chebbi. Sahara jak ji znáte z filmů. Písek, písek a zase písek.
|
Spisovatel v poušti. Pouštní hotel Yasmina. Závála nás sem náhodně poušť a
písečná bouře nás zde držela v šachu až do večera.
|
Písečná bouře začíná.
|
Písečná bouře, viditelnost klesla na několik málo metrů a bude hůř.
|
Písečná bouře, zatím sledovaná z pohodlí Yasminy, ale zítra nás přepadne
nepřipravené ve stanu a v noci.
|
Setkání s komunikativním velbloudem, pardon dromedárem!
|
Romísek na hraně písečné duny. Měli jsme skvělý nápad jít nocovat přímo mezi
nejvyšší duny. Stále Erg Chebbi.
|
Ráno po písečné bouři. Noc nás poučila, že poušť je více než jen hromada písku.
|
Východ slunce na Sahaře. Zatím je příjemně rozespalé a nepálí.
|
Středověká medresa Attarine ve Fésu. To je církevní škola, ale dnes už slouží jen turistům,
co si ji umí ve zněti uliček najít, nebo na ni prostě náhodou narazí.
|
Barvírna kůží Tanneries ve Fésu. Nádvoří ani technologie se nezměnila od 14tého století.
|
Gibraltar z letadla.
|
